GALERIE KAPLANKA vznikla po náročných opravách celého parteru, tedy výstavních prostor. Veškeré práce a úpravy prováděli manželé K sami nebo za pomoci rodiny a přátel. Doslova z hlíny a špíny se jim podařilo citlivě zrestaurovat, opravit a vytvořit nádherné prostory s ojedinělou atmosférou. Jedinečnost opravených prostor spolu s citlivými instalacemi výstav vzbuzovali u návštěvníků z celého světa oprávněný úžas a chválu. Nádherný goticko renesanční dům postavil v roce 1520 pan Václav z Rovného, rožmberský kancléř jako obydlí pro krumlovské kaplany.

Bohužel koncem roku 2008 vypršela nájemní smlouva a opravená Galerie Kaplanka byla předána Českokrumlovské Prelatuře.

    Historický dům Kaplanka nejlépe uvidíte při cestě z hlavního náměstí ke kostelu svatého Víta. V půlkruhovém tympanonu vstupního portálu na jižním průčelí je umístěna deska, která potvrzuje letopočet a zmiňuje i jméno stavitele. Nejvýraznějším prvkem je vedle goticko renesančních křížových žulových oken jistě pravoúhlý nárožní arkýř stejného slohu. Ten je vedle zdobení žlábkováním zakončen pětilistou rožmberskou růží. Vnitřní prostory v přízemí jsou nádherně členěny a všude jsou původní klenby. Ve vyšších patrech, které však nejsou součástí galerie, je také původní černá kuchyně, místnosti mají síťovou a zčásti zachovalou valenou cihlovou klenbou s cihlovými žebry. Celá budova Kaplanky je v odborné literatuře označována jako první stavba renesančního stylu v Českém Krumlově.

    Kaplani, kteří v domě bydleli měli přesně určené v jaké místnosti budou bydlet, jaké budou mít povinnosti a u jakého oltáře v kostele svatého Víta budou sloužit. V darovací listině Václava z Rovného krumlovským kaplanům hrozí věčným zatracením i pekelnými plameny všem, kteří by vztáhli ruku na kaplanský dům nebo jeho obyvatele. Legenda též praví, že po smrti Václava z Rovného a manželky měla být za zemřelé sloužena každoročně mše svatá. Občas se prý stalo,že se na tento závazek zapomnělo a potom začalo v kaplance strašit. Strašení ale přestalo ihned po nápravě, když byla mše svatá za zemřelé odsloužena. Po našich zkušenostech se nám zdá, že pan vikář tuto povinnost stále plní. Prostor bývalé Kaplanky byl svou atmosférou přímo stvořený pro galerii výtvarných děl, ale též jako místo setkání, dialogu tvůrců s vnímavými návštěvníky.

    Jak krásné prostředí, z jehož stěn vyzařují staletí rozličných období. Pohnutých časů, epochy spořádané správy a vlády, také časy neklidu, válečných zmatků, bojů a strádání. Období, v nichž mlčely múzy a řinčely zbraně. Kdy nebylo místa, času ani ochoty obdivovat umělecká díla. Kdy touha po intelektuálním a duchovním zrání člověka se zdála být marným plýtváním času, zbytečností.

    V uplynulých letech byly uspořádány výstavy pro umělce z České Republiky, Rakouska, Švýcarska, Německa, ale i Brazílie.

    Manželé Kratochvílovi se ve svém výběru zaměřovali nejenom na známé a osvědčené autory, ale zejména na výtvarníky, kteří v dnešní době nemají kde vystavovat a jejich tvorba jde spíše proti proudu. Nenašli jste zde však žádnou výstavu autorů, kteří své „umění“ postavili na vertikále šokovat návštěvníka za každou cenu.


    Vybudovali a provozovali jednu z nejkrásnějších českokrumlovských galerií a to v jedinečném a právem obdivovaném prostředí tohoto města. Jejich snahou však nebylo jenom vystavit výtvarná díla. Snažili se o obohacení člověka krásnem, o přátelské setkávání lidí. Snažili se, aby návštěvníci Galerie Kaplanka z celého světa neodcházeli z výstav s prázdnem, ale aby vnímali a vstřebávali v tomto jedinečném prostředí pohodu, klid, dobro.

    Věhlas galerie a ohlasy na krásné výstavy těšili a podnes těší manželé Kratochvílovi, kteří svým působením v Kaplance uzavřeli jednu krásnou a náročnou část společného tvůrčího života...